Místo a datum konání: RS Zubří, 21.- 24.8.2025
Šéf srazu:  Ondra a trochu i Bekim
Realizační tým: FCB

Ano, je to tak, uspořádali jsme jubilejní, třicátý sraz. Těžko uvěřitelných třicet víkendů ve společnosti starých Fordů. Pokud byste každý víkend měli jet na sraz a začali hned první víkend po silvestru, tak poslední sraz by byl na konci července.

V klubu jsme si řekli, že tu třicítku musíme ozvláštnit něčím, co tu ještě nebylo a zároveň aby v tom bylo trochu adrenalinu (neee, tím vážně nemyslím, že bychom tam vystavili nové elektrické Capri). V raných dobách brněnských srazů se sprintovalo na letišti a byla i "erzeta" na uzavřené komunikaci. Od roku 2010 jsme závodní aktivity oddělili od těch srazových a pořádali na okruzích akce zvané Classic Racing Car Meeting (později Penrite Classic Cup), které však umrtvila takzvaná pandemie. Bylo to fajn, ale to je už jiný příběh...

Proto jsme přivítali, kdy Ondra, který před pár lety posílil náš tým, přišel se skvělým nápadem uspořádat závody na plochodrážním stadionu ve Svitavách, což by byl hlavní sobotní program. V klubu jsme se do této myšlenky doslova zakousli a zvolili tématiku propagace závodu ve stylu Nascar.

Jako lákadlo na akci vzniknul i plakát ve stylu Nascar filmu Bouřlivé dny s tím rozdílem, že u nás hrál hlavní roli Taz Cruise.

Poslední týdny do srazu jsme pilovali organizaci, s grafiky a výrobou zhmotňovali naše představy na trička a kšiltovky, řešili nalepovací sety startovních čísel do závodu, poháry a spoustu dalších střípků do jedné velké mozaiky zvané sraz. Týden před srazem jsme poněkud s obavami sledovali předpověď počasí, která slibovala nejen přeháňky, ale hlavně i strmý pád sloupce teploměru na čtrnáct stupňů přes den a poloviční hodnoty v noci. Smíření s tím, že pro organizaci jsme udělali vše a počasí nějak dopadne, dorazili jsme jako první voj realizačního týmu ve čtvrtek odpoledne do areálu rekreačního střediska v Zubří. Tak jak se nedá vsadit na počasí, dá se vsadit na skalního účastníka Miloše s jeho zelenkavou Cortinou, který na sraz přijíždí pravidelně ve čtvrtek po obědě a už nás vyhlíží. Ani letos tomu nebylo jinak.

Já jsem si šel k panu správci převzít klíče od chatek, rozbalil kancelář a začal jen lehoučce úřadovat. Čtvrtek je den, kdy se nemusí nic dělat, účast je komorní a nebývá nás víc než třicet. Jedinou náplní je dát si večeři a zkontrolovat jestli už mají v baru naraženou bečku piva. Obvykle jsou tyto kontroly důkladné a protáhnou až k půlnoci. V pátek činnost zvaná zevling úspěšně pokračovala, jediným programem na odpoledne bylo divadelní představení pro přítomné děti, které připravil náš kamarád, herec Radim Koráb. Ostatně ten nám, jako vždy, ochotně zapůjčil nafukovací skákací hrad pro ty nejmenší na celou dobu trvání akce.

Mezitím dorazil na místo zbytek realizačního týmu a začala se zvyšovat aktivita, někdo jel do Svitav na kontrolu trati a doladění technických záležitostí s majiteli, jiní připravovali soutěže. Já očekával podvečerní a večerní příjezd posádek ze všech koutů naší vlasti. To se mi pak úředničina mění na peklo, protože z pražské kolony se předem zaregistruje jen každý čtvrtý a zbytek přijíždí stylem "tak nás tady máte - jsou volné nějaké chatky - šlo by objednat něco k jídlu?" Takže jsem pak běhal do kuchyně a s kuchařkami vymýšlel -týden po uzávěrce- jak vykouzlit další porce obědů a večeří. Naopak chválím nebývale hojné zastoupení kamarádů ze Slovenska, kdy všechny posádky měly vše řádně objednáno předem.

Páteční podvečer byl věnován kultuře - projekci tu měla kapela CI5. To "cé í" však neznamená criminal intelligence, jak to známe od televizních "Profíků", ale collective insanity. Významově rozdíl, ale řekl bych, že v dnešním světě kriminální zpravodajství má hodně blízko ke kolektivnímu šílenství tak jako tak. Výběr kapely nebyl náhodný, protože sólovým kytaristou a vokalistou je náš předseda Kája, emeritním zpěvákem tohoto tělesa je maskot Taz. Další člen realizačního týmu Chamonix také vládne elektrické kytaře a pro tento večer složil píseň, kterou s CI5 v premiéře pustil do světa. Na našich FB stránkách je záznam tohoto povedeného díla. Z vystoupení kapely byl pořizován záznam, ze kterého se nastříhá klip, takže spousta z vás tam bude zvěčněno taky, přátelé.

Jakmile utichly poslední tóny z vystoupení, mělo být dalším bodem programu kino, ale když jsme viděli, jak se mohutně rozproudila zábava u stolů a barového pultu, protože se všichni viděli po roce, po dvou, nechtěli jsme do tohoto ruchu vstupovat další zvukovou a obrazovou kulisou. Navíc Maroš, který vždy na srazu chodil s hrající kabelkou, si letos vzal hrající monstrum velikosti sportovní tašky a s každým panákem na baru zmáčknul další "+" na hlasitosti. Takže by stejně nebylo nic dalšího slyšet.

V sobotu už od rána připomínalo prostranství před jídelnou mraveniště. Instalovala se aparatura, stavěl se přístřešek butiku, který se během chvilky zaplnil koupěchtivými zákazníky a rozjelo se registrační místo do odpoledního závodu. Posádky si pečlivě polepily své závodní vozy startovními čísly a další parádou a pak už jen hurá na sobotní řízek.

Odjezd na závodní ovál ve Svitavách začal úderem třinácté hodiny tak, aby se odstavná plocha svitavského plochodrážního stadionu do druhé hodiny zaplnila a první dvojice mohly být koordinovaně Radisem a Tatou vpouštěny k závodům pravidelnosti. Pro tento speciální druh tratě byla potřeba vymyslet organizaci závodu tak, aby nehrozilo riziko nehody, zejména pramenící z nezkušenosti jezdců ovládající vůz na nezpevněním povrchu při vysoké rychlosti. Elegantní řešení se našlo v podobě závodu dvojic, kdy jezdci vozů, startujících každý z opačné strany oválu, byli nuceni udržovat rychlost a polohu vozu na oválu s druhým vozem na opačné straně trati a synchronizovat průjezdy rovinkou po ujetí pěti kol tak, aby cílovou čáru protnuli s co nejmenším časovým rozdílem. To vozy zpomalilo, ale adrenalin nevyprchal.

Jelikož moje hlavní starost na srazu byla všechny ubytovat a nasytit a na organizaci sobotního programu jsem se nijak nepodílel, mohl jsem z pozice prostého diváka ocenit do posledního detailu připravenou organizaci našeho klubu, kluci tomu vtiskli punc profesionality. Sehraná dvojice traťových komisařů Kája-Chamonix řídila ze startovní a zároveň cílové čáry průběh závodu zelenými a červenými vlaječkami poté, co se stadionem rozlehl třesk startovní pistole, kterou k oblačnému nebi zvedal Taz. Atmosféru podbarvoval komentář ve věži sedícího Ondry, který se ukázal nejen jako schopný organizátor, ale také jako bravurní konferenciér. Jeho neutichající tok poutavě předávaných informací z ampliónů doplňoval Ríša a střídavě si předávali slovo. A tak se na oválu střídaly skupiny posádek jedna za druhou, někteří jeli obezřetně a po očku sledovali pohyb parťáka, aby se cílem prohnali v pokud možno stejném  čase, jiní zase zašlápli pedál plynu a užívali si kontrolovaných smyků při výjezdu z oblouku s efektně zvířeným oblakem prachu za vozem. Aby se neprášilo příliš, vyjížděl pravidelně na trať kropicí vůz, takže se podmínky povrchu na trati lehce měnily. Vozy oblečené do dobových závodních livrejí stájí Nascar umístěné na závodní dráze získaly víc na fotogeničnosti a pořízené snímky jistě budou ozdobou ve fotogaleriích jejich majitelů. Kdo zrovna nebyl na trati, ten s parťákem volil nejlepší strategii, případně procházel doplňkovými soutěžemi s názvem pneuservis a rezerva, které zase řídili David s Pavlem. Tyto soutěže tvořily spolu s dopolední benzínkou trojlístek doplňkových soutěží, které byly také hodnoceny.

Jakmile poslední vozy protnuly cílovou rovinku, traťáci uspořádali závěrečné defilé, které patřilo Robertovi Kuldovi na jeho historickém jednostopém pekelném stroji a již byl nejvyšší čas se vrátit zpět na základnu. Tam byla připravena večeře a večerní zábava, při které si jezdci nadopovaní adrenalinem ze závodní dráhy vyměňovali svoje zážitky. Tou dobou už fabrika na diplomy v chatce 27 jela na plné obrátky a členové realizačního týmu vyhodnocovali soutěže a předávali podklady s určením vítězů soutěží a dalších kategorií. Tisk a laminování dvaceti diplomů a příprava cen se trochu protáhla, takže vyhlášení šampionů mnoha kategorií se posunulo až na hodinu před půlnocí. Oceněna byla také nastupující generace. Ano, naše děti, které na srazy kdysi přijely jako mimina, dnes řídí staré fordy a rodičům dojetím ukápla slzička.

 Ocenění letos připadlo těmto posádkám:

* NEJVĚTŠÍ DÁLKAŘ: Děvanka a Milan Klíčníkovi

* NEJMLADŠÍ ÚČASTNÍK: Vojta Král

* STYLOVÁ POSÁDKA 1. - 2. - 3. MÍSTO: Rodina Benešova-Kazumbova / Ruda Klaba / Lenka a Pavel Šediví

* SOUTĚŽE PNEUSERVIS-REZERVA-BENZÍNKA 1. - 2. - 3. MÍSTO: Kuba Ješeta / Standa Bordovský / Robin Krutiš

* NASKÁRA SRAZU 1. - 2. - 3. MÍSTO: Věrka a Marcel Truhlářovi / Jirka Meduna / Honza Negr Vavrouš

* SPEEDWAY SVITAVY 2000 POSÁDKA 1. MÍSTO: Marek Šváb + Honza Vavrouš

* SPEEDWAY SVITAVY 2000 POSÁDKA 2. MÍSTO: Martin Cmíral + Honza Paulovics

* SPEEDWAY SVITAVY 2000 POSÁDKA 1. MÍSTO: Standa Beran + Michal Beran

* GRID GIRL: Tomáš Brko Brkal

* FAIR PLAY: Honza Drápalík

* NEJVĚTŠÍ LOGO: Vláďa Fiala

* GENERATION NEXT: Kája Kostroň ml. / Theo Walter / Ema Brkalová

Slavnostní vyhlášení jsme zakončili symbolickým předáním štafetového kolíku pro organizaci srazu v sezóně 2026 do rukou šéfa Ford klubu CI5 a závěrečná děkovačka byla podkreslena potleskem všech, kterým se program srazu líbil. Pak se spustilo letní kino na osmimetrovém plátně. No, označení "letní kino" je trochu zavádějící, protože tou dobou klesla teplota na 5 stupňů (!), takže jsem si přinesl zimní bundu a kulicha, abych si film pro pamětníky (sraz FCB 2003 + 2004) mohl nostalgicky vychutnat bez drkotání zubů.

Do postele jsem se dostal někdy před druhou hodinou a vzbudil jsem se do prosluněného nedělního rána, kdy se po snídani začali všichni balit a opouštět srazoviště. My zbývající, kteří jsme uklízeli prostor před jídelnou, jsme zamávali odjíždějícím kamarádům a já pak se správcem dořešil platby a předání střediska. Opět na mě padla nedělní posrazová melancholie, kdy moje Capri jako poslední člen karavany opouštělo malebné středisko Zubří, do kterého se, doufám, za dva roky znovu vrátíme. Kuba

Máte-li zájem o srazová trička, kšiltovky či klíčenky, napište si o ně na karlos@fordever.cz

Tohle není móda pro žádný béčka, kšiltovku NASRAZ nosí i loňský šampion European NASCAR Series Martin Doubek.

*** P O D Ě K O V Á N Í   P A R T N E R Ů M ***

Tímto děkujeme našim příznivcům za bezplatnou pomoc při organizaci: