sraz07

Místo a datum konání: kemp Bítov u Vranovské přehrady, 25.- 28.8.2011
Šéf srazu: Karel Kostroň
Realizační tým: FCB

Ač se to zdá neuvěřitelné, o letošních prázdninách se fandové značky setkali pod křídly FCB již podvacáté. Tato číslovka je tak vysoká, že v nás probouzí sentiment, kdy takřka se slzou v oku vzpomínáme na dřevní začátky klubu, který založila partička mladých nadšenců, ze kterých jsou dnes většinou tátové od rodin, obětující nemnoho volného času naší společné zálibě.

Ale zpět k letošní dvacítce. Popisem příprav této události bych čtenáře jen nudil, takže to vezmu rovnou od čtvrtka, prvního dne srazu. Odpoledne se část klubu setkala na venkovském sídle mecenáše klubu Radima, kterého naše úchylka ve tvaru modrého oválu uchvátila natolik, že nám rok co rok nezištně zapůjčuje pódium a navíc sestavuje pohádkový program pro nejmenší účastníky srazu. Těch s každým srazem utěšeně přibývá, což je důkaz, že jejich tatínci netráví čas pouze v garáži :) Ale to zase odbočuji. Nuže po naložení všeho potřebného kolona tří bílých Transitů nabrala kurs do kempu Bítov. Já jel s Capri na chvostu a kochal se pohledem na tři stejné Tranďáky, jak v pravidelných rozestupech jedou za sebou. Úplně mi to připomnělo kamiony s aparaturou nějaké světové kapely, které na koncertních šňůrách takto migrují mezi městy. Kolona dorazila do Bítova, čekalo nás příjemné překvapení v podobě mnoha posádek, které již byly na místě. Je fajn, že je stále víc lidí, kteří si s námi chtějí udělat sraz co nejdelší. Říká se, že štěstí přeje připraveným, proto když jsme spustili plánovanou "noc džemařů", začal se prostor restaurace plnit hudebníky a jejich vybavením.

Zde musím vyzdvihnout nadšení pro věc ortodoxního Ríši Waltera, který si za tímto účelem zakoupil kytaru, aparaturu a měsíce před srazem začal pilně cvičit. Sešlo se několik elektrických kytar, trumpeta, tamburína a mikrofon putoval z ruky do ruky. Ústřední melodií se stala "Fight for your right to party" od Beastie Boys, opatřená textem z pera Martyho Chamonixe. Radost z tohoto improvizovaného vystoupení začala v závěru trochu kalit drobná nervozita obsluhy výčepu, která půl hodiny po půlnoci začala významně pokukovat po hodinkách. Proto hudebníci opustili prostory restaurace a trochu si ještě zanotovali pod hvězdami noční oblohy.

Pátek byl jako vždy pracovní. V pozdním dopoledni, kdy se rtuť teploměru zastavila na tropických 34°C, jsme postavili pódium. Pot z nás jen lil a správně orosené zlatavé potěšení poskytovalo pouze krátkodobé osvěžení, proto jsme se záhy naložili do dětského bazénku nedbaje na špenátově zelenou vodu. A to už byl jen krůček k vodním radovánkám, do kterých jsme zapojili i skluzavku. Ten den jsme toho už moc neudělali. Večer se zapojil projektor, já si připravil prastaré VHS kazety s natočenými srazy 1998-2005 a "noc filmařů" mohla začít.

Sobota měla klasický scénář, dopoledne registrace a o půl třetí vyjížďka. Na rozdíl od předchozího modelu individuální orientační jízdy kombinované s plněním úkolů podle itineráře jsme se letos záměrně navrátili ke kořenům, kdy jsme podnikali spanilé jízdy vozů v koloně. A tak po dlouhých letech vyrazila dlouhá šňůra aut směrem na náměstí obce Bítov, kde se konala módní přehlídka posádek v dobových kostýmech, která byla součástí programu CARneval a podle fotek si tam všichni užili dost srandy. Velmi nás potěšilo, že se do přehlídky také zapojili posádky, které na sraz dorazily z Polska. Návštěvníci měli možnost prohlédnout si místní muzeum historických vozidel. Mezitím spadla ručička teploměru na 17 stupňů Celsia, což bylo ve srovnání s tropickým pátkem docela znát.

Po návratu posádek do kempu jsme spustili další bod programu - Rampa show. Tu letošní jsme vylepšili o profesionální fotografické studio a dvě sličná děvčata, aby si každý, kdo vystaví svůj vůz odnesl i super fotky na památku. Bohužel tradice deštivé soboty byla opět dodržena, takže s nájezdem prvního vozu někdo nahoře otočil kohoutek, čímž se první vůz stal i posledním v rámci tohoto programu. Rampa show je asi prokletá, za poslední tři roky nám počasí umožnilo dokončit jen jednou. Takže zde je pouze malá ukázka z letošní rampa show, jsem si jist, že proběhla k plné Kingově (majitel vozu) spokojenosti.

Následoval první hudební blok, ve kterém vystoupila kapela Johny Cash Revival, takže se údolím nesly Johnyho pecky jako Ring of fire či Rusty cage zpívané anglicky i česky. Milovníci klasiky si přišli na své.

Jakmile dozněly poslední tóny, objevil se na pódiu moderátor Knudsen oděn do slušivého fraku, což bylo znamení pro ostatní členy z realizačního týmu, aby se dostavili pod světla reflektorů. Následovalo vyhlašování výsledků soutěží a předávání cen. Letos nikdo nepřišel zkrátka, vyprázdnili jsme všechny bedny a cen bylo tolik, že jsme je rozdali i všem nataženým rukám pod pódiem. Trochu jsem si v tu chvíli připadal jak pracovník Červeného kříže, který přivezl humanitární pomoc do africké vesnice :) Zanedlouho nastoupila druhá kapela, mnohem rychlejší, než ta první, takže došlo i na skákání z pódia, letos naštěstí bez zraněného Taze.

Těsně před půlnocí se osazenstvo kempu odebralo k zátoce, ve které byl spuštěn velkolepý ohňostroj. Desetiminutová působivá show, která zalila zářivými barvami celé údolí, byla zakončena vskutku bombasticky. Po tomto zážitku se jistě spousta fordařů koncem roku vydá do OD Tesco na prodejní stánky firmy Krupička a náležitě se vybaví silvestrovskou pyrotechnikou.

Po ohňostroji, který završil sobotní program, se pak se klasicky popíjelo a klábosilo až do rána. Je až neuvěřitelné, kolik témat se dá probrat během pár hodin. Zvláště, pokud jsou hlasivky náležitě ošetřeny Tatranským čajem :)

Neděle byla klasicky slunečná a zároveň melancholická, protože se balilo na cestu domů. Já tyto neděle nemám rád, spoustu kámošů uvidím až za rok. Naštěstí je většina aktivní na fóru, takže tolik nestrádám. Po naložení se Transity vydaly na Brno, šéf srazu a já jsme ještě dořešili pár formalit s majitelem kempu a pak jsme také usedli za volant.

Domluvili jsme se, že nepojedeme na Znojmo, ale střihli jsme to rovnou na sever a kolem elektrárny v Dukovanech. Hezká cesta, navíc většinou po kvalitním asfaltu, což majitelé tvrdých kostitřasů typu Capri jistě ocení.