Místo a
datum konání: lesní penzion
Podmitrov, 20.- 23.8.2009
Šéf srazu:
Martin/Majla
Realizační tým:
FCB
Tak máme za sebou další sraz Fordeveru, v pořadí již osmnáctý. A podle Vašich reakcí na fóru se dá říci, že se povedl i přes sobotní vydatný déšť. Hojnost vody darované nebesy nevyplavila z myslí účastníků dobrou náladu a touhu soutěžit a bavit se. A to je dobře.
Do Podmitrova se realizační tým vydal ve čtvrtek a po příjezdu nás vítaly tři první posádky, které dorazily před námi. Jak jsem nejen na fóru, ale i pak na místě zjistil, spousta lidí stejně jako já dokončovala renovaci či úpravu své fordky pár dní či hodin před srazem, pracovalo se s nasazením i přes noc, takže se ve čtvrtek šlo brzy spát. Já jsem bohužel sdílel jednu chatku s Tazem, který ve spánku metamorfuje na motorovou pilu v plném nasazení a veškeré metody vedoucí k jeho utišení se jevily jako liché. Nepomáhalo ani pravidelné pleskání teniskou do zad, takže jsem svůj spánkový deficit moc nenapravil.
V pátek byl na místě i zbytek organizátorů a Transity začaly vozit vybavení jako pódium, přístřešky, bar a hlavně osm beček pěnivého moku Svijanský kníže 13°, který loni všem chutnal a dva sudy tenkrát padly velice rychle. Slunné páteční počasí nás hřálo do zad při budování tábora a poskytovalo nám falešnou naději, že se předpovědi sobotního deštivého počasí nevyplní. Zatím co děti řádily v bazénu a v přístřešku s hracím koutkem, přijížděly stále nové a nové posádky. Počet vozidel na srazu po letech ustálil na číslovce 60-70 a je to v podstatě polovina, co jezdila před deseti lety. Tenkrát šlo více o kvantitu, kdy bylo hodně vozidel v "nálezovém" stavu, které časem podlehly nemilosrdnému zubu koroze. Dnes je kvalita patrná a to nejen na autech, ale i na posádkách, které se umí bavit, odvázat se v retro oblečení a týká se to především slovenských posádek, které jsou v tomto ohledu každým rokem dokonalejší a mají velký podíl na atmosféře srazu.
V pátek pozdě večer dorazila i kolona z Prahy, tou dobou už jel bar naplno a barmani měli plné ruce práce s výrobou tříště, drcením máty a lednice ukrývající lihoviny snad všech značek se téměř nezavírala. Po půlnoci se rozjela žonglérská soutěž s plastovými židlemi, ve které vynikal Ríša, je až neuvěřitelné, co se dá s běžným zahradním nábytkem provádět za kousky. Tom to zkoušel taky, ale zaplatil vlastní krví, kdy se jedna nespokojená židle vymrštila a udeřila jej do čela.
Při probuzení do sobotního rána nad námi visela ocelově šedá obloha, která nevěstila nic dobrého. Příjezdem dalších posádek se kemp pěkně zaplnil a nastal čas na obvyklou registraci. Bohužel se kolem jedenácté předpověď počasí naplnila a začalo pršet. Nešlo však o meteorology slíbenou přeháňku, ale o vytrvalý déšť, který neustával a v nás organizátorech vyvolával chmury. Voda byla všude, nezpevněná plocha před pódiem se záhy změnila v bahenní lázeň. Řekli jsme si, že sobotní závod odložíme, ale spousta posádek v retro oblečení už byla nažhavená na trať, proto fotograf Jari vyrobil již tradiční hromadnou fotografii a závod s malým zpožděním byl odstartován.
Znovu jsme kvitovali přítomnost velké budovy, která všem, kteří se nevydali vstříc kilometrům orientační jízdy, poskytla azyl a pro jejich děti připravil Radim Koráb dvě hraná představení a další zábavu. Měl jsem možnost nahlédnout do místnosti, kterou se nesl dětský smích a vidět radost drobotiny, která asistovala při držení dlouhatánského nosu princezny. Před večeří se začala auta ozdobená startovním číslem navracet se závodu k poslední disciplíně - měřené jízdě na profesionální koloběžce. Posádky si užily švandu a ve finále bylo jedno, kdo při plnění úkolů na trati zmoknul a kdo vše zvládnul suchou nohou. Koloběžka totiž postrádala blatníky, takže všichni závodníci měli při ukončení závodu záda ozdobená rychlým pruhem jako Ford GT40.
Po té se na mém stole se začaly hromadit vyplněné itineráře jednotlivých posádek. Přivolal jsem si posilu a zanedlouho se už začaly tisknout diplomy pro nejúspěšnější posádky v závodu a výherce po letech již klasických soutěží posádka/ kára/ kočka/ švihák/ dálkař/ nejmladší účastník srazu. Také jsme vytvořili několik mimořádných cen, neboť některé posádky si je za svůj heroický výkon zasloužily. Trochu mi začal stávkovat laminátor, díky tomu jsme se o dobrou půlhodinku zdrželi, takže když konferenciér Pavel začal vystupovat ve večerním bloku programu, kterým bylo vyhlašování výsledků a předávání cen, zbývaly zalaminovat poslední dva diplomy, zatímco další lidé třídili ceny pro výherce do tašek a zbytek točil pivo a míchal drinky na baru.
Pavel své moderátorské kvality po letech opravdu vypiloval, bravurně zvládnul situaci, kdy na jeho výzvu se na pódium nikdo z členů realizačního týmu nedostavil a navíc světla na pódiu reagovala pouze na zvuk mikrofonu, přičemž intenzita hluku musela být srovnatelná s kapelou. U běžně vyslovovaných vět zůstávalo totiž pódium ponořené do tmy. Spásná myšlenka se zrodila v hlavě moderátorově a začal svolávat organizátory rapperským způsobem, hned na to se pódium zalilo světlem reflektorů a od Pavla k našim uším doléhala rytmická výzva: volám kluky z klubu-klubu, volám kluky z klubu-klubu,...a dám si pivo-pivo a taky víno.......
...zkrátka udržel pozornost posluchačů (a podle reakcí na fóru se ten popěvek dostal lidem pod kůži a zlidověl) a my mohli konečně naklusat obtěžkáni cenami a diplomy. Podobně rozpustilé bylo i vyhlašování výsledků, kdy mezi vítězi závodu byla nejen (tradičně) rodina Walterova, ale také i Valterova, což byla voda na mlýn Pavlovy výřečnosti :) Konec vyhlašování byl opět ve znamení rapu, ale to už se přidal bubeník, kytara a strhla se improvizovaná a přitom naprosto skvělá show, kdy organizátoři začali s kapelou zpívat, tancovat a ve finále skákat do rozjásaného publika. KozloTom tak mohl stylově oslavit své narozeniny (den před tím dostal jako dárek malého kozla). Povedené video z vystoupení FCB je už na youtube.
Kapela to posléze rozjela naplno a lidem pramálo vadilo, že i když už konečně přestalo pršet, tak čvachtají pod pódiem v blátě - nálada byla vpravdě woodstocková a večer jsme si skvěle užili.
Neděle byla opět zalitá sluníčkem a na obloze ani stopa po mráčku. Murphyho zákony fungují. Alespoň že se lidé nemuseli balit v dešti a promočené stany mohly trochu proschnout. Česneková polévka dala vzpruhu unaveným tělům a pomalu nastal čas loučení. Většinu našich kamarádů uvidíme až za rok. Ještě že se můžeme pravidelně vídat alespoň na fóru. Ta melancholie nedělního odpoledne ke srazu bohužel patří také. Sbalili jsme tábor, naložili vybavení baru a zamávali Podmitrovu...
kuba
Na těchto odkazech se také dočtete o srazu a uvidíte plno dalších fotek :
...a na závěr povedené video s Elvisem, který s moderátorem rozvíjel teorii o jitrnicích z koťátek
Tímto moc děkuji všem za zaslané fotky ! Copyright Kuba Kouřil, Ríša Walter a fotky z fóra Fordever
*** a nyní výsledky všech soutěží ***
Sobotní závod "Big X"
1. místo - rodina Valterova, Granada 2. místo - rodina Štefanova, Capri 3. místo - rodina Walterova, CapriNejmladší účastník srazu: Maroš Segéň jr.
Jako nejstylovější posádky jsme vyhodnotili:
jako každý rok - posádky ve vozech Petera Jelínka, Kláry Prešnajderové a Roba Feketeho
Švihák srazu: Peter Michalčík - za cool ohoz a šperky
Kočka srazu: Barborka Patriková - kdo ji viděl zezadu na koloběžce, bude s námi souhlasit
Dálkař srazu: Janko Pálik
Kára srazu
Martin Vavruška - Capri Mk3 Turbo May
Láďa "King" Král - Ford Consul Coupé - za poslední roky nasbíral fakt hodně nálepek
Galerie fotek, které po uzávěrce dodal klubový fotograf Jari Flori
*** P O D Ě K O V Á N Í P A R T N E R Ů M ***
Tímto děkujeme našim partnerům za finanční, věcnou i jinou pomoc:
Ahoj za rok na 19. srazu FCB !