sraz07

Místo a datum konání: lesní penzion Podmitrov, 23.- 26.8.2007
Šéf srazu: Jura Prudík / Tom Kozel
Realizační tým: FCB včetně maskota TAZe

Letošní sraz Fordeveru, který byl označen číslovkou "16", měl hned několik premiér. Začnu novou lokalitou - vybrali jsem lesní penzion Podmitrov, ležící v malebné krajině na pomezí JM kraje a Vysočiny uprostřed lesnatého údolí. Sice se to trochu obtížně hledá na mapě, ale to je asi jediná nevýhoda, jinak to náš klub hodnotí jako dosud nejlepší místo pro pořádání srazů. Kapacita ubytování více než dostatečná, klidová zóna s chatkami dostatečně daleko od hlavního centra zábavy a skvělé zázemí v přilehlé budově. K tomu připočítám plno atrakcí pro drobotinu, které je rok od roku víc. Tomuto komplexu šéfuje Zdeněk Jakeš, príma chlap, který nám vyšel ve všem vstříc a spolupráce klapala k oboustranné spokojenosti. Dodatečně mu děkujeme za všechno.

Další novinkou byl neoficiální den zahájení. Nějak jsme se letos nemohli dočkat, takže část realizačního týmu operovala na místě již ve středu večer (odměnou byl prudký liják :) a od čtvrtka začal na příjezdové cestě rachotit dřevený most pod koly vozů prvních účastníků srazu. Mezitím se budovalo hlavní ležení, stavěl se stan se soundsystémem a kavárnou, rampa a další atrakce. Je skvělé, že si spousta lidí vzala na pátek dovolenou, takže v podvečer jsme napočítali 65 (!) vozidel. V tomto směru jsme zaznamenali rekord. Během soboty přijela už jen hrstka aut, většinou jen tak na podívanou.

No a poslední velkou událostí byl příjezd posádky z Velké Británie. Maureen Kennedy, která je činovníkem Společenstva majitelů vozidel Granada Mk1&Mk2, dorazila i s dcerou Georginou. Když mi v březnu poslala Maureen mail, že by ráda přijela, byl jsem potěšen a poskytnul jsem ji rád veškeré informace, ale ve skrytu duše jsem tomu moc nevěřil. Mýlil jsem se - ve čtvrtek o půl desáté mi v kapse zazvonil mobil a na displeji bylo číslo začínající ++44.... . "Ahoj, tady Maureen, jsme ve Strážku a potřebujeme trochu pomoci s navigací"....Během deseti minut pročísnul tmu kužel světla a do Podmitrova přiletělo bílé UFO s britskou registrační značkou. To se muselo zapít, takže zatímco se připravovalo ubytování v budově, sednuli jsme si s děvčaty na venkovní posezení a začali jim nosit piva. Kdo alespoň trochu uměl kváknout si přicházel přiťuknout. Kolem půlnoci začala už být trochu zima, ale to Britky sedící jen tak v halenkách neodradilo. Naopak, objednaly si panáky Jagermeistra. Kolem druhé hodiny ráno jsme se zeptali, jestli nejsou po cestě unavené, ale Maureen, které táhne na sedmdesátku a je částečně odkázaná na invalidní křeslo, odpověděla jak se na anglickou lady patří: "mladíku, neujela jsem 1600 mil abych teď šla spát".

Páteční podvečer byl podbarven klasickou soutěží s hasičskou tématikou - kýblšpricna 2007. Mnozí si ještě vzpomenou na loňské zápolení, kdy na čas shazovali proudem vody kelímky.

Jakmile na tábor padla tma, spoře oděné děvy zapálily ohně a předvedly báječnou fireshow, ke které se pak coby plivači ohně přidali Taz, Frankie a Vašek.

Sobotní dopoledne mělo klasický formát: my na registraci, plný kemp aut a lidí s dobrou náladou. Přímo u registrace jsme rozdávali i propozice odpoledního závodu, aby lidé měli možnost o tom diskutovat. Po druhé hodině se začaly vozy řadit za startovní rampu a já se utíkal převléci do závodní kombinézy, helmy a bot. Velice mě potěšilo, že spousta posádek se dobrovolně pařila v závodním oblečení jako já, tak jsem je ocenil vysokými známkami. Také posádky s retro vizáží nepřišly zkrátka. Tyto body navíc jim určitě pomohly při celkovém umístění v závodu.

Letos - a to byla další novinka - se závod nejel na přesné dodržení časové kvóty, takže posádky měly možnost se cestou více kochat, bavit se při plnění úkolů a tak dál. Hlavní atrakcí závodu bylo letiště s měřenými (paralelními) sprinty. Nebylo kam spěchat, takže si čtvrtmíli dali někteří několikrát ve snaze vylepšit si časy. Náročnost zajištění programu na letišti a v kempu si vyžádala každého z realizačního týmu, takže už nezbyl nikdo na kontrolní stanoviště a já byl nucen postavit koncept itineráře na systém "zabav se sám". Myslím ale, že to posádkám zase tolik nevadilo :-)

Zatímco závodníci sbírali body na trase závodu, probíhal na základně program pro dospělé i děti. Vlkodlak přistavěl své Cortiny na nájezdy a soutěž pro zručné mechaniky mohla začít. Cena za výměnu kardanu v nejkratším čase však nakonec zůstala v Brně a Marcel při večerní ceremonii pak přidal zábavnou historku o výměně kardanu na Avii.

Děti se mezitím ve skupině vydaly do okolního lesa hledat poklad. Jejich hledání bylo u konce, když stanuly u jeskyně, ze které vyšel strážce pokladu v plné zbroji. Ti menší se Taze v přilbě a s mečem trochu bály, ale jich oči zazářily, když se otevřela truhlice plná zlatých penízků. Další atrakcí byla na ponících a kdo si troufl, tak i na koních. Také malí malíři si přišli na své a jejich výtvory byly pak vystaveny.

To už se nachýlil večer a s ním slibovaná RAMPA SHOW. Každý měl možnost vystavit na rampě své vozidlo a s ostatními se podělit o jeho životní příběh. Ze začátku se zdálo, že nebude o tento program valný zájem, ale jakmile dorazil první odvážlivec, osmělili se i ostatní a za rampou se v tu ránu vytvořila kolona a každý si chtěl užít svých 15 minut slávy a vykládal a vykládal. Asi nejnadšenějším vypravěčem byl pan Kozojed se svou Anglií. Maureen s Georginou přistavily svoji MK1 Granadu Saloon a sklidily zasloužené ovace, jejich vůz je opravdu nádherný.

Čas utíkal a my se museli držet plánu, dalším bodem programu bylo obvyklé vyhlášení výsledků všech soutěží a předání cen. Pavel je rok od roku lepší moderátor, takže jsme si užili spoustu švandy a to nejen díky výpadkům bezdrátového mikrofonu...

Po té následoval koncert dvou kapel. Tou první byla "něco jako punková" kapela Azbestová kreditka. Tak trochu nás to jako organizátory zarazilo, protože měly vystupovat jen Rockabilly kapely. Asi v tom měl prsty Kozlotom, který coby původní šéf srazu odjel týden před srazem na brigádu do Itálie a jaksi nám o tom zapomněl říct. No, alespoň byl čas si dát pivo a maso. Naštěstí to netrvalo dlouho a na pódiu se posléze objevili hoši z Mordors Gang, kteří publikum ve velmi krátké době přivedli do varu.

Neděla byla klasicky melancholická. Sraz utekl jako voda a my začali balit a loučit se s odjíždějícími posádkami. Dámy z Bourne End dopily svou ranní kávu a zapózovaly se svým vozidlem na hromadné fotografii. Pak osedlaly motor Essex a nabraly kurs do staré dobré Anglie.

kuba

Děkujeme všem za účast a těšíme se za rok na 17. srazu. Váš FORDEVER