Letošní sraz na Slovači jsem absolvoval jen tak na půl (a se mnou pár dalších
lidí z Fordeveru), protože jsme vyšli vstříc našemu partnerovi - autocentru
CARent - a sobotu jsme doplnili prezentaci nových vozů Ford také svými staršími
kousky na Oldtimer festivalu ve Slavkově. Akce to byla hezká, ale hlavně jsme se
těšili na setkání na chatě Zoška. Odpoledne jsme proto vyrazili směr Bratislava
a před šestou hodinou večer se na konci silnice vylouplo místo srazu. To už bylo
po hlavní části programu a před chatou jsme potkali skupinky, které právě
"přifuněli" z návštěvy místní rozhledny.
Při
nájezdu do brány jsem děkoval prozřetelnosti, že jsem původně snížené Capri
vrátil do originální světlé výšky, protože bych jinak uvízl na "břichu". Na
travnatém plácku jsem zaparkoval mezi Cortinu a Peltrámovic tranďáka, vybalil
půlitr (ještě že jsem si ho vzal, jinak se pilo z kelímků) a šel na zasloužené
pivo. No a pak byl gulášek, živá kapela, kecání u aut a ve finále i pes, kterej
se mi zakousl do zadku.
Večerní zábavu jsem tedy absolvoval s kalhotovou dírou jak vrata a postaral jsem se o půlhodinové veselí, neboť všichni "okolostolusedící" začali vypravovat historky nejen o zvířátkách. Táta Kloubec nás totálně odboural jednou autobusovou příhodou ze života a já se směju ještě teď, když si na to vzpomenu...
Jakmile
se setmělo, pustili jsme se do pečeného prasátka a Maroš začal žhavit projektor
s reportážemi z různých srazů. Sedli jsme si kolem jánošikovské vatry a začali
se ztmelovat vším tekutým. Po konverzační přestřelce party z Libně, ve stylu
TELE TELE "Lála pít - Lála hurá", následovala tombola, kdy štěstí stálo na
straně libeňáků a Indrových z Hradce. Tekuté výhry se následně otevřely (teda až
na motorovej olej, co vyhrála Ála) a začaly kolovat, takže jsem vedle piva a
kořalky pil tři druhy šampáňa (sladké, hodně sladké, odporně sladké) a podle
toho vypadalo moje ráno, kdy jsem bolehlav zaplašil až po vypití litru a půl
minerálky. Z chudáka prasátka ráno zůstalo jen levé ucho a na kost ohlodanej
hřbet. Čest jeho památce...
Jakmile začalo sluníčko stoupat na obloze, vydali jsme se k odjezdu. Poplácali jsme se po zádech a rozloučili se. Ne však na dlouho, za měsíc a půl je přece sraz v Brně ! 13 13 13 13 13 13 13 13 ...... :-)
Takže když to hodnotím, i když jsme na Slovensku pobyli krátce, byl to pohodovej sraz a já bych si přál, kdyby tomu tak bylo i do budoucna.
Kuba